Komu to vajíčko daruju...,

aneb Úvaha nejen o vejcích

Ta říkanka pokračuje takto: „…toho upřímně miluju, komu to vajíčko dám, toho tuze ráda mám“ (česká lidová). Je to vzkaz. Dívka omaluje velikonoční vajíčko a dá ho svému milému. To vajíčko je červené a vařené. Je to malé milostné vyznání. Obdarovaný chlapec to ví.

„Obdarovaní“ lídři ČSSD by si měli uvědomit, že i oni dostali vzkaz. Vzkaz od té části veřejnosti, která nechce jejich politiku. Konec konců, rétorika (a nejen ta) páně Paroubkova a Rathova si ta vajíčka zaslouží.

Vaječné argumenty jistě ne každý schvaluje. Mně nevadí. Ale ani jim nefandím. A trochu s obavami sleduji, co se na ně nabaluje. Jakou „Paroubkovci“ mají pěknou reklamu. Byť negativní. Jak se na té vaječné vlně pěkně vezou. Jak to všechno hezky svádí na ODS. Jak si kde kdo bere do úst slovo fašismus (a tím ho zlehčuje!!). Až jednoho napadá, že si ta vajíčka házejí sami.( Vím, nejsem první.).

Na závěr mám ještě jednu českou lidovou:

Paní mámo zlatičká,

darujte nám vajíčka,

nedáte-li vajíčka,

uteče vám slepička,

do horního rybníčka

a z rybníčka do louže,

kdo jí odtud pomůže?

No, oranžoví nám z té louže, co v ní jsme, určitě nepomůžou.